Nabídka reklamních služeb
Manětín
Manětín – barokní perla západních Čech
Manětín, ležící 40 km severně od Plzně, nabízí neuvěřitelnou spoustu barokních památek na malé ploše. Patří k nim rozlehlý zámek, kostel sv. Jana Křtitele, náměstí se sochami ctností a sousoším Nejsvětější Trojice, cesta osazená sochami světců, kostel sv. Barbory.
Město Manětín je poprvé písemně zmíněno v roce 1169, kdy jej daroval král Vladislav I. rytířskému řádu johanitů. Ti zde žili v malé komendě, jak bylo nazýváno středověké sídlo rytířského řádu, až do roku 1420. V roce 1560 získali Manětínsko Hrobčičtí, kteří kolem roku 1600 původní středověkou tvrz přestavěli a rozšířili na renesanční zámek.
Rod Lažanských vlastnil Manětín více než 300 let
Do historie Manětína a matětínského zámku se významně zapsal rod Lažanských, který zde žil od poloviny 17. století až do konce 2. světové války. Manětínské panství jim patřilo více než 300 let. Za jejich vlády prožil Manětín období rozkvětu a prosperity. Lažanští patřili k pobělohorské šlechtě, byli orientováni na umění, měli kontakty s významnými umělci tehdejší doby, přátelili se s Karlem Škrétou, Bohuslavem Balbínem.
Mezi osobnosti, které se nejvíce zasloužily o rozvoj města, patří hrabě Václav Josef Lažanský a zejména jeho manželka Marie Gabriela Lažanská, rozená Černínová. Ti nastartovali znovuzrození Manětína po obrovském požáru v roce 1712, při kterém vyhořelo centrum města s měšťanskými domy, škola, původní kostel i velká část zámku. Manželé dbali o obnovu města, přispěli na stavbu nových domů a zahájili radikální přestavbu zámku do barokní podoby dle projektu tyrolského architekta Tomáše Hafeneckera. Jeho původním záměrem byla osově souměrná, rozlehlá jednopatrová stavba, tak jak ji můžeme spatřit vymalovanou na fresce vstupní haly. Tento záměr se však zcela nenaplnil, neboť z finančních důvodů zámek nebyl nikdy úplně dostavěn. Lažanští na zámek získali řadu vynikajících umělců. Sochaře Štěpána Borovce a Josefa Herschera, řezbáře Jana Brokofa, malíře Petra Brandla a Václava Dvořáka, hudebníky Jaroslava Plánického, jeho syna Antonína Josefa a další. Ti všichni přispěli svým uměním k jedinečnému obrazu Manětína.
Pohřbena se srdcem manžela v náruči
Hraběnka Marie Gabriela byla výjimečná osobnost. Vdávala se ve Vídni velice mladá (snad jí bylo pouze 12 let), její manžel byl o více než 20 let starší. Čtyři děti se jim narodily rychle po sobě a ještě než se narodilo poslední, tak její manžel zemřel a ona v necelých 20letech ovdověla. Byla však silná žena, rezignovala na další sňatek a všechny své síly věnovala obnově zámku, města a umělecké výzdobě. Právě díky jí vzniklo v Manětíně velké množství barokních památek, které dodnes obdivujeme. Když předala panství synovi Maxmiliánovi, přesunula se z Manětína do Prahy, kde žila v Lažanském paláci. Získala titul Okněžněná abatyše Ústavu šlechtičen v Praze u Svatých andělů, kde byla představenou. Tam prožila poslední léta svého života. Je pohřbena v kostele sv. Jana Křtitele. Její muž byl, jako významný státní úředník, pohřben v Praze na Strahově. Jeho srdce mu bylo vyňato, uschováno a po smrti Marie Gabriely vloženo do její náruče.
Kuriózní obrazy sloužících
Na severní zdi barokního zámku, blíže ke kostelu sv. Jana Křtitele, můžete spatřit obrazy tří dívčích postav – s knihou, s kružítkem a s bubnem, to jsou zbytky původní renesanční výzdoby. Po vstupu do zámku vás zaujme nově zrestaurovaná freska nad schodištěm, znázorňující původní projekt přestavby manětínského zámku. Ani ve středověku však nebyly vždy plány dodržovány, všimněte si, že na fresce má zámek tři věžičky, ovšem ve skutečnosti má o jednu věžičku méně. V zámku je unikátní sbírka 13obrazů zámeckého služebnictva, například Zámečtí úředníci při vybírání dávek, Pradleny, Zámecká kuchyně, Klíčnice, Číšníci a stolníci. Zobrazování služebnictva nebylo běžné, ve sbírkách jsou sice ojedinělé portréty sloužících, ovšem zde jde o ucelený soubor, ze kterého si můžeme udělat představu o životě tehdejší doby.
Určitě vás okouzlí kompletní jídelní servis, který v roce 1916 věnovala Ida Lažanská svému zaměstnanci – lesnímu Josefu Kocandovi jako svatební dar. Celý tento neporušený soubor s humornými lesnickými motivy nabídla v roce 2008 manětínskému zámku jeho vnučka. Na závěr prohlídky se projděte zámeckým parkem, který nabízí nádherné pohledy na zámek a příjemné osvěžení u fontán.
Zázračné Palládium
Kostel sv. Jana Křtitele, který je se zámkem spojený chodbou, byl přestavěn do dnešní podoby v 
letech 1712 – 1717 podle projektu Tomáše Hafeneckera. Na jednoduchém hlavním oltáři je umístěn proslulý obraz Petra Brandla Křest Kristův. Na boční stěně kostela visí Manětínské palládium, které bylo přivezeno v roce 1700. Jde o uctívaný ochranitelský obraz, na kterém je Panna Marie s Ježíškem. Když v roce 1712 vypukl velký požár, běžel farář do kostela zachránit tělo Krista a chtěl odnést i Palládium, umístěné na faře. Ovšem nepodařilo se mu sundat ho ze stěny. Drželo jako přibité. Farář musel utéci před požárem, stačil však poprosit Pannu Marii aby místo uchránila. Fara byla po požáru naprosto neporušená. Rok poté dostala hraběnka i její synové neštovice, což byla velice nebezpečná nemoc. Farář přinesl obraz do zámku, modlil se u něj za uzdravení a doopravdy se všichni uzdravili.
Procházka po městečku
Manětín je vlastně barokní galerie pod širým nebem. V městě je přes 30 barokních soch a sousoší. Ve středu náměstí stojí sousoší Nejsvětější trojice od Štěpána Borovce, které patří k jeho vrcholným dílům. Představuje žehnajícího Boha Otce po pravici s Ježíšem Kristem, nad nimiž se vznáší Duch Svatý v podobě holubice. Z teras na náměstí vzhlížejí k zámku 4 obecné a 3 křesťanské ctnosti, dílo sochaře Josefa Herschera. Představují Spravedlnost, Statečnost, Víru, Lásku, Naději, Opatrnost, Mírnost a Štěstěnu. Uprostřed stojící sousoší Láska, nazývané též Kolébka. Představuje mladou ženu obklopenou čtyřmi dětmi, údajně byla modelem sama hraběnka Marie Gabriela Lažanská a její děti.
Vysoká cesta Manětínská vede z náměstí ke kostelu sv. Barbory, který v současné době prochází rekonstrukcí. Cesta je osazena 14sochami světců z dílny Josefa Herschera. Zhotovení soch si objednávali Lažanští, dvořané nebo měšťané u příležitosti různých výročí, na ochranu před nemocemi či ze zbožnosti. Kostel byl postavený v roce 1697 na místě předchozího dřevěného kostela a svým zasvěcením patronce horníků pravděpodobně připomíná dávné dolování na Manětínsku.
Rod Lažanských dále pokračoval v rozvoji Manětínska. Otevřeli například továrnu na sukno, uvedli do provozu minerální hutě, začali s těžbou uhlí, provozovali pivovar. Po druhé světové válce bylo manětínské panství a zámek zestátněno. Zámek byl přidělen státním statkům a lesům, stal se sídlem ředitelství, byly v něm i byty zaměstnanců. Díky „Kruhu přátel Manětínska“ byla v zámku otevřena v roce 1959 expozice místního muzea, v roce 1988 byla zahájena obnova zámku. Od 1. ledna 2002 byl manětínský zámek s parkem vyhlášen za Národní kulturní památku.
Text a foto: Bohuslav Smítka
Poloha Manětína na Mapy.cz
Rozhledny a vyhlídky
Říká se, že když se lidem v Česku daří, staví rozhledny. Pesimisté by zase mohli oponovat, že vyhlídky se stavějí ve špatných časech, když lidé potřebují mít alespoň lepší výhled do krajiny, když ostatní výhledy jsou jaksi … nanic. Krásenská vyhlídka podporuje verzi pesimistů, byla postavena v letech krize, aby vůbec byla práce, jsou však vyhlídky, které byly postaveny v časech dobrých.
Podle Wikipedie je rozhledna vyhlídková stavba s vyhlídkovým prostorem vyvýšeným nad okolním terénem, přístupná veřejnosti. Mezi nejznámější rozhledny na světě patří Eiffelova věž v Paříži, v České republice patří mezi nejznámější pražská Petřínská rozhledna. Česká republika spolu se sousedním Německem jsou zeměmi, ve které je největší hustota rozhleden na světě.
Po letech stagnace se rozhledny v poslední době opět vrátily na výsluní, řada z nich se dočkala rekonstrukce a především vznikly desítky nových vyhlídkových staveb. Nabízím Vám několik tipů na rozhledny v karlovarském regionu a přeji vám mnoho příjemných dní s dobrou vyhlídkou nejen do krajiny.
Seznamte se s jedinečnou stavbou Dlouhá stoka a pokochejte se nádhernou vyhlídkou z Krásenské vyhlídky, postavenou ve stylu minaretu, nezapomeňte ani na obec Krásno. Pokud budete mít chuť, čas, odvahu, vypravte se proti proudu Dlouhé stoky, třeba se vám podaří dojít až na Kladskou. Mne tahle výprava stále čeká.
Goethova vyhlídka se původně jmenovala Vyhlídka korunní princezny Stefanie, po roce 1918 se z ní stala Stifterova vyhlídka, v roce 1945 dostala název Stalinova a od roku 1957 se jmenuje Goethova vyhlídka. Prostě se do jejího názvu vepsaly panující poměry. Hlavně abychom se z vyhlídky mohli brzy kochat nádherným výhledem.
Vyhlídka Karla IV. nad Karlovými Vary je trochu tajemná svým umístěním, mnozí návštěvníci o ní ani nevědí. Pohled na rozhlednu z města je jen z několika míst a rozhled z ní si člověk musí zasloužit. Právě proto je třeba ji navštívit.
Rozhledna Diana je nejpřístupnější ze všech karlovarských rozhleden. Až na její vrchol můžete pohodlně vyjet lanovkou, dokonce i těch 150 schodů na samotnou rozhlednu můžete vyjet výtahem. Já však doporučuji cestu z druhé strany, od Myslivny, trochu se sice zadýcháte, ale je to jen pro vaše zdraví a tím pro vaše dobro.
Na vyhlídku z rozhledny Aberg vás v současné době pozvat nemohu, rozhledna je nyní soukrový objekt v rekonstrukci. Přesto výlet na Doubskou horu stojí za to. Projdete se v krásné a voňavé přírodě, stavba se vám bude líbit a možná se jednou ještě vyhlídky dočkáme.
Bismarckova rozhledna po druhé světové válce upadlo do zapomenutí. Ocitla se totiž v nepřístupném pohraničním pásmu a veřejnost o ní téměř nevěděla. Přitom k rozhledně vede asfaltová silnička, vedle stojí vysílač ze sedmdesátých let a z Chebu je to na Zelenou horu co by Železný kamenem dohodil.
Nejdříve tam byl městský hřbitov, potom střelnice, následně vyhlídkový gloriet. Dnes je tam moc pěkná rozhledna Hard, ale jak šel čas, okolí zarostlo stromy, takže nejlepší čas na vyhlídku jsou zimní měsíce, kdy stromy nejsou olistěné. Tohle však platí i mnohé další vyhlídky.
info KV – zpravodaj karlovarského regionu
Tipy na výlet
Bývalo to údajně nejmenší město v české republice, o svůj titul sice přišlo, ovšem vůbec nic neztratilo ze svého kouzla
Kladská
Musím se přiznat, že tohle je místo, které mám moc rád, Kladská je moje srdeční záležitost, je kouzelná v každém ročním období. Je zde klid, úžasné stromy a v neposlední řadě zde dobře vaří.
Historie města sahá do 12. století, kdy zde byl založen královský hrad, vypínající se na kamenném ostrohu nad řekou. Loket býval důležitým královským městem.
v Královském Poříčí u Sokolova nabízí řemeslné dílny, Zábavně naučné centrum řeky Ohře, zemědělskou expozici, Ekocentrum a další zajímavé expozice.
s kostelem sv. Antonína Paduánského v Sokolově byl založen v období masového zakládání kapucínských klášterů v Čechách v 17. století. V současné době je velice citlivě zrestaurován a konají se zde pravidelně koncerty a výstavy.
Obec a hrad Andělská hora se nachází asi 8 km od Karlových Varů směrem na Prahu. Pro mne se v souvislosti s hradem Andělská hora vždy vynoří vzpomínky na kultovní film Balada pro banditu, který zde natočil v roce 1978 režisér Vladimír Sýs a v němž hráli M. Donutil, I. Bittová. Vychutnejte si překrásný kruhovitý výhledem do kraje.
Po 7 letech se konala na pravém břehu řeky Ohře další krajinná výstava. Díky sporovnímu areálu na protějším břehu se toto místo stalo nádherným místem pro aktivní odpočinek.
Nemám bohužel žádné obrázky, otištěné podklady jsou z Klubu českých turistů, jednou se tam určitě vypravím.
Zvu vás na návštěvu malebného městečka Bečov nad Teplou, kde je hlavním turistickým lákadlem gotický hrad, renesanční palác a barokní zámek. Ovšem největší pozornost poutá relikviář sv. Maura, který byl objeven v roce 1985 po velice napínavém a dlouhém pátrání.
Cesta na Šibeniční vrch je poučná, dozvíte se mnoho věcí o způsobech vykonávání trestů, projdete se příjemnou krajinou, uvidíte Bečov z jiných pohledů.
Zkamenělý svatební průvod, hopací most, krásná scenerie kolem řeky Ohře, to vše nám přináší výlet na “Svatošky”. Na fotografii je ženich a nevěsta, povšimněte si snítky v ženichově klopě.
Vydejte se do světa ve kterém si budete na chvilku připadat jako obři, poznejte v jeden den více než 50 českých pamětihodností.
slouží od roku 2013 jako výukové středisko Lázeňských lesů Karlovy Vary,v těsné blízkosti je Obora a zbytky kostela sv. Linharta, prapočátek později slavného města Karlovy Vary.
čeká znovuzrození. Po letech chátrání je tu naděje, že je zase uvidíme v bývalé kráse, přesto i dnes stojí zato se do Kyselky vypravit.
Zkáza Radošovského mostu měla přinést konec světa, ovšem ačkoli most byl zničen mnohokrát, konec světa nenastal a my se můžeme znovu obdivovat jeho znovuobnovené kráse.
Rozhledny a vyhlídky – dobré tipy na výlet
Horní Blatná a Blatenský vrch
Horní Blatná, bývalé centrum těžby cínu
Krušné hory, dříve nazývané též Rudohoří, jsou významným nalezištěm mnoha vzácných nerostů. Ostatně už název tohoto pohoří je odvozen od staročeského slova krušec, což znamená rudný kámen. Odedávna se zde těžily rudy obsahující měď, stříbro, cín, olovo, uran a další vzácné kovy.
Mezi nejvýznamnější centra těžby cínu patřila obec Horní Blatná, která byla založena v roce 1522 saským kurfiřtem Johanem Friedrichem zcela účelově právě pro hornické účely. Cín byl důležitou surovinou ceněnou pro svoji nízkou tavicí teplotu, snadnou zpracovatelnost, stříbrnou barvu, odolnost proti povětrnostním vlivům. Používal se k výrobě cínového stolního náčiní, odlévala se z něho písmena pro knihtisk, slitina cínu mědi a bronzu se používala k výrobě zvonů i kanónů. Nejstarší písemný údaj o zdejším cínovém dolu je již z roku 1380. Cín se v této oblasti těžil nejen hlubinným způsobem, ale rovněž se rýžoval z usazenin ve všech místních potocích.
Horní Blatná, ležící v nadmořské výše 888 metrů, se nachází zhruba 15 km od Božího Daru. Dostanete se do ní nejen po silnici, ale rovněž železnicí, která vede z Karlových Varů do Potůčků. Pokud přijedete autem, určitě pohodlně zaparkujete na prostorném náměstí, kterému dominuje kostel sv. Vavřince. Doporučuji zastavení u meteorologické skříňky, kde vám panáček či panenka napoví, jaké počasí vás během výletu čeká. Potom už se dejte Bezručovou ulicí po červené turistické značce, která vás dovede až na Blatenský vrch.
V nádherném hrázděném domě č. 127 se nachází Muzeum cínu. Stálá expozice je věnována dějinám těžby a zpracování cínové rudy v okolí Horní Blatné a Božího Daru. Určitě vás 
velice zaujme velkoplošný model Horní Blatné. Záleží jen na vašem rozhodnutí, zda muzeum navštívíte hned nebo až při zpáteční cestě při návratu z vycházky. Cesta na Blatenský vrch vede stále do kopce, ovšem i méně zdatný turista ji lehce zvládne. Určitě potkáte Vavřince, který vás bude lákat ke společné fotografii. Pokud poslechnete, uděláte radost jemu i sobě.
Vlčí a Ledová jáma
Zhruba po půlhodině chůze dojdete k přírodní památce Vlčí jáma, což je 120 metrů dlouhá a 20 metrů hluboká povrchová propadlina po těžbě cínu. Jde o zbytky starých zřícených chodeb a komor dolu Wolfgang, byl to jeden z největších místních dolů. Dosahoval hloubky až 85 metrů, což bylo na tehdejší dobu unikátní.
Jen o kousek dále se při cestě nachází úzká a hluboká propadlina po dolu Jiří, nazvaná Ledová jáma. Vzhledem k profilu štěrbiny zde dochází k nepatrnému pohybu vzduchu a na dně jámy se nalézá celoročně tzv. jeskynní led. Ve starých spisech je uvedeno, že zde bylo v roce 1813 vytěženo 18 vozů ledu na ošetření raněných vojáků v bitvě u Lipska. U obou zastávek dbejte na zvýšenou opatrnost, rozhodně respektujte zákaz vstupu do jam.
Blatenský vrch
Během dalších deseti minut dojdete na Blatenský vrch, na němž stojí Blatenská vyhlídka. Je vysoká 21 metrů a na kruhový výhled, ze kterého spatříte vrcholy Krušných hor, vede 85 schodů. Blatenský vrch se nachází v nadmořské výšce 1 043 metrů a vyhlídka, původně nazvaná Zitina, na počest rakouské císařovny a poslední české královny Zity Bourbonsko-Parmské, byla postavena v roce 1913 hornoblatenským Spolkem pro zimní sporty. Dříve zde stál i hotel s restaurací, ale pro havarijní stav musel být zbourán. Z vrchu, kde si můžete během sezóny koupit malé občerstvení, se dejte na další cestu po naučné stezce Blatenský příkop označené žlutým trojúhelníčkem.
Blatenský vodní příkop
Zhruba po 20 minutách dojdete k zastávce č. 5 – Železná cesta a po pravé ruce budete mít Blatenský vodní příkop. Byl vybudovaný v letech 1540 až 1554 a jeho úkolem bylo přivádět vodu k důlním zařízením v okolí Horní Blatné. Je dlouhý 12 km a vede vodu z říčky Černá u Božího Daru.
Můžete přejít cestu a jít dále po jeho břehu, kde vede pohodlná pěšina. Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu je příkop téměř vyschlý, třeba to však následující období změní. Poté co vyjdete z lesa, se před vámi otevře kouzelný pohled na horskou krajinu s malými pahorky, což jsou tzv. sejpy, hromady hlušiny po středověkém rýžování cínové rudy.
Některé z nich jsou registrovány a chráněny jako významný krajinný prvek.
Jedna z posledních zastávek je u dědičné štoly Vavřinec dlouhé 1 600 metrů, jejímž úkolem bylo odvodnit doly Wolfgang a Vavřinec. Parta nadšenců obnovila v roce 2015 ústí této štoly, vchod dovnitř je však pro velké nebezpečí zakázán.
Těžba cínu v okolí Horní Blatné probíhala v mnoha rozdílných etapách. Zpočátku město velice prosperovalo, uvádí se průměrná roční těžba ve výši 15 tun cínu, třicetiletá válka a následné morové epidemie však těžbě nepřály. Přesto byla v následujícím období snaha důlní práce obnovit, takže v roce 1660 zde bylo v provozu 11 dolů s 31 horníky a 11 rýžovišť s 50 dělníky. V té době žilo v Horní Blatné téměř 2 000 obyvatel. Další rozkvět těžby nastal díky státní podpoře v 18. století, kdy v dole Konrád, hlubokém 120 metrů, pracovalo 125 horníků. Udává se, že v průměru se vytěžilo ročně 10 tun cínu. Definitivní konec těžby nastal kolem roku 1850. Dnes je Horní Blatná významné centrum turistiky a zimních sportů. Najdete zde mnoho zajímavých míst pro pěší turistiku i výlety na kole, v zimě můžete využít blízké Krušnohorské lyžařské magistrály nebo sáňkařské dráhy Blatenský vrch.
Milovníci piva mohou na náměstí v Horní Blatné ochutnat 13° pivo Rapl, pojmenované po stejnojmenném televizním seriálu.
Text a foto: Bohuslav Smítka
Rabštejn nad Střelou
Rabštejn nad Střelou
Rabštejn nad Střelou býval údajně nejmenším městem Čech i celé Evropy. Dnes má už jen 21 stálých obyvatel, většina domů a objektů ve městě slouží k rekreačním účelům. Ovšem dodnes toto místo nic neztratilo ze své přitažlivosti. Nabízí příjemné spojení historických památek a přírody a je vyhledávaným cílem turistických výletů.
Pověst vypráví, že Rabštejn vznikl pomocí kouzelného prstenu, který měl v zobáku havran zastřelený při lovu. Jeden z lovců si navlékl na prst kouzelný prsten, otočil jím a v ten okamžik stál na skále překrásný hrad. Lovec hrad věnoval českému králi a ten přikázal dát novému hradu jméno Havraní kámen. Vzhledem k tomu, že se v té době mluvilo v Čechách německy, říkalo se hradu Rabenstein, prostě Rabštejn. První písemná zmínka o Rabštejně je z roku 1269, kolem roku 1320 jej koupil královský podkomoří Oldřich Pluh, který se svým synem přestavěl zpustlý zámek na významné šlechtické sídlo a založil opevněné městečko. Oldřich Pluh také Rabštenu vymohl pražské městské právo. Pro další rozvoj byla důležitá listina, kterou král Karel IV. udělil městečku právo vybírat clo na obchodní cestě z Prahy do Chebu. Majitelé panství se střídali, významně se do historie Rabštejna zapsali Lazanští, kteří sídlili v blízkém Manětíně a kterým Rabštejn patřil až do roku 1945.
Naučná stezka
Naučná stezka Rabštejn nad Střelou začíná poblíž autobusové zastávky, kde je i vhodné místo pro zaparkování auta. Stezka je dlouhá 8 km, má 15 zastávek, na kterých jsou informační tabule. Cesta není příliš náročná, větší převýšení je jen při stoupání na vyhlídku.
Hned na začátku naučné stezky čeká na návštěvníky historická záhada. Přes silnici proti sobě stojí torza dvou věží. Původně se předpokládalo, že obě věže patří k jednomu hradu, že jde o části opevnění. V posledních letech se však objevila teorie, že nejde o dvě věže jednoho hradu, ale o dva nezávislé hrady, které se proti sobě měly bránit vysokými věžemi. Mezi hrady byla rozsedlina, kterou dnes prochází silnice. Druhý rabštejnský hrad se údajně jmenoval Sychrov a byl založen za vlády Karla IV. rabštejnským purkrabím Jindřichem. Hrad Sychrov byl později připojen k Rabštejnu, brzy byl opuštěn a již v roce 1560 je zmiňován jako hradiště.
Obávám se, že tuto historickou záhadu již definitivně nerozluštíme, doporučuji pro jistotu vylézt k pozůstatkům obou věží, je od nich hezký rozhled. Cesta kolem kláštera nás dovede ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné. Kostel byl 
postavený v letech 1766 až 1768 podle projektu Anselma Lugara a se svými sedmi oltáři býval cílem řady poutí z okolí. K jeho průčelí vede mohutné půlkruhové schodiště, po něm se vydejte dolů a přes bránu si prohlédněte rabštejnský zámek. V 18. století ho z renesanční podoby nechal do nynější barokní přestavět František Karel Pötting. Zámek je nyní v soukromém vlastnictví a není přístupný. Další cesta vede na Pluhovské náměstí, kde byly započaty práce na záchraně objektu budoucího muzea. Pokud budete mít štěstí, bude už otevřené infocentrum Četnická stanice, kde nabízejí rabštejnské hrnky, rukodělné prsteny, náušnice i malé občerstvení.
Jdeme na vyhlídku
Cesta směrem dolů k mostu je lemována sochami světců sv. Vavřince a sv. Barbory, je zde socha Ježíše Krista, smírčí a 
morový kříž. V této části Rabštejna je řada architektonických památek. Určitě vás zaujmou roubené i hrázděné domy. Za kamenným mostem, o kterém se tvrdí, že je starší než pražský Karlův most a přes který vedla zemská stezka z Chebu na Loket, Žlutice, Rakovník a Prahu, odbočíte doprava do údolí řeky Střely. Řeka zde protéká romantickým údolím. Tady si užijete nádherný klid a plíce se Vám naplní vůní lesa smíšeného s vůní peřejí. Nejdříve Vás čeká klidná procházka podél vody, poté výrazné stoupání do stráně až na Skalní vyhlídku u kříže.
Vynaložená námaha bude brzy zapomenuta, neboť odměnou je překrásný pohled na Rabštejn. Na vyhlídce je postavený kříž jako symbol vděčnosti člověka k věrnému zvířeti. Legenda praví, že na tomto místě, za tmy a husté mlhy, odmítl hraběti Lažanskému poslušnost jeho věrný kůň. Hrabě zde vyčkal do rozednění a ráno u nohou spatřil obrovskou propast. Jako dík za záchranu svého života dal na skále postavit dřevěný kříž.
Následující cesta Vás dovede k betonovému bunkru. Tyto pevnosti lehkého typu byly stavěny ve 30. letech 20. století v době ohrožení Československa fašistickým Německem.
Poblíž je Horův mlýn, který je 
pravděpodobně jedním z nejstarších středověkých mlýnů. Nejstarší písemnost, dokládající existenci tohoto mlýna, je z roku 1330, kdy se jeho novým vlastníkem stal Oldřich Pluh z Rabštejna. Ve své historii byl dvakrát vypálen, zajímavé je, že se nikdy žádný z vlastníků nejmenoval Hora. Mlýn je opuštěný od roku 1957.
Brodit se už není třeba
Po krátké cestě přes louku se dostanete k lávce Frankovka, díky které se dostanete na levý břeh řeky Střely. Nebylo to vždy tak samozřejmé, jarní velká voda a ledy původní lávky dost často strhly a tak bylo někdy nutné řeku prostě přebrodit. Dobře si pamatuji, jak je jarní Střela studená. Dnešní lávka je ocelová, postavena vysoko nad hladinou, takže ji snad už žádná velká voda neohrozí.
Další zastávka Naučné stezky je na Židovském hřbitově, který byl založený již v roce 1654. Od 16. století museli Židé opouštět velká města a nacházeli nová bydliště v malých obcích, kde rovněž zakládali své hřbitovy. Zajímavé je, že se v židovských hřbitovech dávají na náhrobky místo květin malé kamínky na památku židovského putování v poušti.
Na tomto místě se můžete rozhodnout o dalším pokračování cesty. Ti více unavení mohou jít vlevo po zkratce rovnou k výchozímu místu, ti zdatnější pokračují k dalším zastávkám naučné stezky, která je přivede pod klášter k místům, kde se dříve lámala kvalitní pokrývačská břidlice. O kus dále Vás zaujme roubený mlýn u Lišáka, který je postavený na kamenné podezdívce, která chránila stavení proti povodním. Cestou dále podél Střely se v plné kráse předvedou roubené domky. Ještě pár kroků a octnete se zase na silnici pod Pluhovským náměstím.
Zdá se, že kouzelný prsten ani po staletích neztratil svoji moc, Rabštejn nad Střelou stále okouzluje a určitě si podmaní i Vás.
Text a foto:
Bohuslav Smítka
Tipy na výlet
Máte tip na zajímavý výlet?
Napište na e-mail:
infokv@seznam.cz
HRAD A ZÁMEK HORNÍ HRAD
řečený Hauenštejn u Ostrova nad Ohří
Mimo pořádané kulturní akce spojené s programem je možné si s tištěným barevným průvodcem prohlédnout celý areál, shlédnout jak se staví hrad, vystoupat na hradní věž, navštívit středověkou hodovnu v gotickém sklepení, zámeckou galerii, kapli a arboretum, projít se lesoparkem, odpočinout si ve vyhlídkovém altánku.
https://infokv.cz/tip-na-vylet/horni-hrad-hauenstejn/
Manětín, ležící 40 km severně od Plzně, nabízí neuvěřitelnou spoustu barokních památek na malé ploše. Patří k nim rozlehlý zámek, kostel sv. Jana Křtitele, náměstí se sochami ctností a sousoším Nejsvětější Trojice, cesta osazená sochami světců, kostel sv. Barbory.
Mezi osobnosti, které se nejvíce zasloužily o rozvoj města, patří hrabě Václav Josef Lažanský a zejména jeho manželka Marie Gabriela Lažanská, rozená Černínová. Ti nastartovali znovuzrození Manětína po obrovském požáru v roce 1712, při kterém vyhořelo centrum města s měšťanskými domy, škola, původní kostel i velká část zámku. Manželé dbali o obnovu města, přispěli na stavbu nových domů a zahájili radikální přestavbu zámku do barokní podoby dle projektu tyrolského architekta Tomáše Hafeneckera. Jeho původním záměrem byla osově souměrná, rozlehlá jednopatrová stavba, tak jak ji můžeme spatřit vymalovanou na fresce vstupní haly. Tento záměr se však zcela nenaplnil, neboť z finančních důvodů zámek nebyl nikdy úplně dostavěn. Lažanští na zámek získali řadu vynikajících umělců. Sochaře Štěpána Borovce a Josefa Herschera, řezbáře Jana Brokofa, malíře Petra Brandla a Václava Dvořáka, hudebníky Jaroslava Plánického, jeho syna Antonína Josefa a další. Ti všichni přispěli svým uměním k jedinečnému obrazu Manětína.
Na severní zdi barokního zámku, blíže ke kostelu sv. Jana Křtitele, můžete spatřit obrazy tří dívčích postav – s knihou, s kružítkem a s bubnem, to jsou zbytky původní renesanční výzdoby. Po vstupu do zámku vás zaujme nově zrestaurovaná freska nad schodištěm, znázorňující původní projekt přestavby manětínského zámku. Ani ve středověku však nebyly vždy plány dodržovány, všimněte si, že na fresce má zámek tři věžičky, ovšem ve skutečnosti má o jednu věžičku méně. V zámku je unikátní sbírka 13obrazů zámeckého služebnictva, například Zámečtí úředníci při vybírání dávek, Pradleny, Zámecká kuchyně, Klíčnice, Číšníci a stolníci. Zobrazování služebnictva nebylo běžné, ve sbírkách jsou sice ojedinělé portréty sloužících, ovšem zde jde o ucelený soubor, ze kterého si můžeme udělat představu o životě tehdejší doby.
Určitě vás okouzlí kompletní jídelní servis, který v roce 1916 věnovala Ida Lažanská svému zaměstnanci – lesnímu Josefu Kocandovi jako svatební dar. Celý tento neporušený soubor s humornými lesnickými motivy nabídla v roce 2008 manětínskému zámku jeho vnučka. Na závěr prohlídky se projděte zámeckým parkem, který nabízí nádherné pohledy na zámek a příjemné osvěžení u fontán.
letech 1712 – 1717 podle projektu Tomáše Hafeneckera. Na jednoduchém hlavním oltáři je umístěn proslulý obraz Petra Brandla Křest Kristův. Na boční stěně kostela visí Manětínské palládium, které bylo přivezeno v roce 1700. Jde o uctívaný ochranitelský obraz, na kterém je Panna Marie s Ježíškem. Když v roce 1712 vypukl velký požár, běžel farář do kostela zachránit tělo Krista a chtěl odnést i Palládium, umístěné na faře. Ovšem nepodařilo se mu sundat ho ze stěny. Drželo jako přibité. Farář musel utéci před požárem, stačil však poprosit Pannu Marii aby místo uchránila. Fara byla po požáru naprosto neporušená. Rok poté dostala hraběnka i její synové neštovice, což byla velice nebezpečná nemoc. Farář přinesl obraz do zámku, modlil se u něj za uzdravení a doopravdy se všichni uzdravili.
Manětín je vlastně barokní galerie pod širým nebem. V městě je přes 30 barokních soch a sousoší. Ve středu náměstí stojí sousoší Nejsvětější trojice od Štěpána Borovce, které patří k jeho vrcholným dílům. Představuje žehnajícího Boha Otce po pravici s Ježíšem Kristem, nad nimiž se vznáší Duch Svatý v podobě holubice. Z teras na náměstí vzhlížejí k zámku 4 obecné a 3 křesťanské ctnosti, dílo sochaře Josefa Herschera. Představují Spravedlnost, Statečnost, Víru, Lásku, Naději, Opatrnost, Mírnost a Štěstěnu. Uprostřed stojící sousoší Láska, nazývané též Kolébka. Představuje mladou ženu obklopenou čtyřmi dětmi, údajně byla modelem sama hraběnka Marie Gabriela Lažanská a její děti.
