Kosí potok
Kosí potok
Lazurový vrch
Asi 1,5 km severně na starým hornickým městečkem Michalovými Horami, na Lazurové hoře, se zachovaly nepatrné zbytky tvrze (či hradu?) s valy. Tvrz vznikla pravděpodobně v polovině 16. století na ochranu šlikov-ských stříbrných dolů (asi obdoba hradu Freudensteinu na Jáchymovem) a s úpadkem dolování po třicetileté válce také zanikla.. Starší středověký původ však nelze vyloučit. O jejím vzniku a existenci nejsou žádné pí-semné doklady, teprve r. 1794 se zde připomíná zřícenina staré tvrze. Pod hradem je možné objevit sessuté sklepní prostory a asi 15 m dlouhou ve skále vytesanou chodbu. Pod hradem ve svahu je nevelká Lazurová jeskyně, která je ve velmi špatném stavu. Geologie: Epidotický amfibolit s polohami krystalických vápenců. Lazurový vrch je protkán množstvím různě rozsáhlých důlních děl po historické těžbě krystalinického vápence.
Kosí potok – poloha na Mapy.cz
Michalovy Hory (něm. Michelsberg)
byly založeny na místě zaniklé české obce Poříčí (něm.Porschitschi) kolem roku 1500 německými horníky. Středem nového sídla byl kostel archanděla Michaela. Hornická obec zažila období velkého rozkvětu hornictví v 16. a 17. století. Po vytěžení všech přístupných uloženin stály však Michalovy Hory před komplikovanou budoucností. V 19. století již převažovali zedníci, kteří odcházeli za prací do ciziny, a mladí našli práci přes léto v Mariánských Lázních. V městečku se rozšířilo paličkování krajek, vznikla továrna na struny pro hudební nástroje, známá papírna a hledaly se další možnosti obživy, při čemž lidé zkoušeli znovu a znovu štěstí obnovit slávu zdejšího hornictví. Marně. Po vysídlení Němců v roce 1946 se Michalovy Hory zvolna vyklidňovaly. Sídlo, které mívalo 1,5 tisíc obyvatel bylo farností, ještě do roku 1980 bylo samostatnou obcí s vlastním MNV, mělo v roce 2000 už jen 51 stálých obyvatel. Existenci obce tak zachraňují chalupáři, kteří udržují zdejší domy. Od 1.1.1980 patří Michalovy Hory pod obec Chodovou Planou.
Michalovy hory – poloha na Mapy.cz
Kyselka Čiperka
Tento pramen vyvěrá v nadmořské výšce 508 m na pravé straně starého náhonu již zaniklého Lazurového mlýna, asi 100 metrů před jeho vyústěním do Kosího potoka. Přírodní památkou byl vyhlášen v roce 1995. V místě vývěru se nachází amfibolity (jsou to přeměněné horniny, které vznikají přeměnou vyvřelých hornin při teplotách 450°C a 750°C a tlaku 2 až 12 kbar) s vložkami krystalických vápenců. Kyselka byla upravena a zpřístupněna majitelem zdejší elektrárny Oswaldem Hanikou počátkem minulého století. Hanika nechal nad pramenem vybudovat atán a nazval jej – Hanika Guelle. Altán, který Hanika postavil dnes už nestojí. Ještě ve 40. letech Kosí potok poháněl kolem 35 mlýnů, z nichž většina je dnes v ruinách. Vedle pramene Čiperky zde stála Hanikova elektrárna, kde Oswald Hanika už počátkem 20. století vyráběl tehdy moderní, třífázový proud. Hanika pocházel z Dolního Kramolína a v otcově mlýně zkoušel zapojovat první elektrické generátory. Od roku 1898 začal s elektrifikací kraje. Mlýn přebudoval jako jeden z prvních na elektrárnu. Hanika se zasloužil o elektrifikaci Plané, Úšovic, Drmoulu, Klimentova, Hleďsebe, Hamrníků a Ch. Plané. Protože Oswald Hanika byl za druhé světové války příznivcem fašizmu, utekl z Čech již před koncem války. V 60. letech zbyly z elektrárny už jen trosky a dnes můžeme vidět už jen základy, kde nyní přebývá michalohorský bezdomovec. Jedinou zachovalou památkou po elektrárně tu zůstal už jen Hanikův křížek na svahu u cesty vedle zbytků elektrárny. Je na něm uvedeno – Theresie Hanika 1911.
Kyselka Čiperka – poloha na Mapy.cz
Rozhledna Bohušův vrch
Nad východním okrajem města Planá se zvedá Bohušův nebo-li Šibeniční vrch ( 571 m.n.m.). Na na tomto vrcholku najdeme cihlovou rozhlednu známou pod jmény Bohušův vrch či Šibeniční vrch a nebo Rozhledna Františka Josefa. Rozhledna je 16 m vysoká a má jednu vyhlídkovou plošinu ve výšce 14 m. Rozhledna je volně přístupná veřejnosti a je z ní krásný výhled na město Planá, Český les a Slavkovský les. K rozhledně dojedeme vydáme-li se z Plané východním směrem a na okraji města odbočíme na silnici vedoucí do obce Otín. Po 300 m je vpravo lesní cesta vedoucí k rozhledně. Na Šibeničním vrchu stávala dřevěná vyhlídka jež byla v roce 1908 zbořena a místo mí tu byla vystavěna cihlová rozhledna. Nová rozhledna byla otevřena v roce 1909 a byla pojmenována rozhledna Františka Josefa. Dole u rozhledny byl vybudován stánek pro strážného a občerstvení. V 60. letech 20. století byla rozhledna využívána jako nosič antén a vstup na ní byl nejprve omezen a později zakázán. Koncem 90. let 20. století byly z rozhledny odstraněný antény a domek strážného byl zbourán. V roce 1999 byla rozhledna rekonstruovaná a znovu volně zpřístupněna veřejnosti.
Rozhledna Bohušův vrch – poloha na Mapy.cz
Třebel
Původní místo, kde stával zaniklý středověký hrad, naleznete na vyvýšené planině nad obcí Třebel, nad údolím Kosího potoka. Na místě pustého hradiště dnes stojí rozlehlý hospodářský dvůr, s dominantní barokní sýpkou, pod níž jsou uváděny ve skále tesané sklepy. Dodnes jsou patrny na severu a východě části opevnění, příkop a val, terénní nerovnosti nepatrné zbytky zdiva. Naproti sýpce, také na základech hradu, stojí bývalá fořtovna, do jejíchž zdí bylo na paměť obléhaní hradu zasazeno několik dělových koulí. V současnosti je pozemek i budovy v soukromém vlastnictví bez možnosti přístupu veřejnosti. V r. 1647 zde proběhla jedna z největších bitev třicetileté války. Historii této bitvy mapuje naučné stezka.
Vlčí hora
se svou nadmořskou výškou 704 m patří k nejvýraznější krajinné dominantě v okolí Černošína. Třetihorní čedičový výlev byl již v minulosti předmětem zájmu mineralogů, botaniků i turistů, ale i básníků. Roku 1897 o ní historik Borovský napsal: “Vlčí hora jest pozoruhodná sopka, kterou také Goethe z Mariánských Lázní několi-kráte navštívil a která kromě zajímavého geologického složení i pěkný pohled poskytuje.” V této souvislosti stojí jistě za zmínku, že černošínská obecní kronika (uložená dnes v Okresním archívu ve Stříbře) Goethovy pobyty na Vlčí hoře popírá. Novější prameny o J.W.Goethovi jako sběrateli nerostů a hornin uvádí, že mu neutěšený zdravotní stav a vysoké stáří 74 let již nedovolily podniknout sběry na vrchu Vlčáku u Černošína, který jej velmi zajímal. Jeho komorník Stadelmann a básník J.S.Zauper přinášeli mu odtud krásné krystaly amfibolu a augitu, jimiž prý byl Goethe nadšen. A tak pravděpodobné, že Goethova vyhlídka, jak se stále říká skalnatému srázu na jihozápadní straně vrcholu Vlčí hory, odkud je pěkný výhled na Přimdu, zalesněné vrchy Slavkovského lesa, ale i na Bezdružicko s Krasíkovem a Ovčím vrchem, je svým pojmenováním spíše jen holdem, vzdaným geniálnímu básníku a nadšenému přírodovědci, než místem, na kterém kdy Goethe opravdu stál. Třetihorní sopky této oblasti, mezi které patří i Vlčí hora, jsou charakteristické masivním čedičem a porovitým tufem. Vlčí hora je vzácná mineralogická rezervace pro svůj výskyt krystalograficky dobře vyvinutých augitů a amfibolů, což neplatí obecně pro třetihorní vyvřeliny.
Zřícenina hradu Volfštejn
Původní hrad Volfštejn patřil slohově k typu sasko-hesenským hradům, které se u nás budovaly v druhé polovině 13. století. Byl založen na výběžku Vlčí hory u Černošína. Hrad, jehož historie je velmi kusá, se připomíná poprvé teprve v roce 1316, kdy se po něm psal Beneda, podle jména potomek bratří Oldřicha a Benedy ze Svojšína. Jejich rodový dvorec stával ve Svojšíně, kde se z něj zachoval zbytek kostela, velká čtverhranná věž z osmdesátých let 12. století s tribunou v 1. patře, spojenou dřevěným můstkem s někdejším obytným stavením. Přímým nástupcem svojšínského dvorce se stal hrad, založený na jihovýchodním výběžku Vlčí hory nedaleko cesty, která vedla z Plzně přes Stříbro a Planou na Cheb. Stojí na konci hřebene, odděleného na severozápadě od vrcholu Wolfsberku (Vlčí hory) širokým sedlem, která bylo těsně před čelem hradu prokopáno hlubokým ve skále vylámaným příkopem. Čelo hradu dělil od kraje příkopu parkán, z něhož se sice zachoval jen zbytek zdiva, ale který obíhal, chráněn zvenčí hlubokým příkopem, kolem celého hradu, rozšířen na jihozápadě, kudy vedla do hradu cesta, v širší plošinu. Přestože hrad měl vstupní bránu na jihozápadě, na straně, svažující se k řece Mži, byl orientován k šíji, k sedlu, které hradní ostroh spojovalo s Vlčí horou. Zde také, necelé 2 metry za okružní zdí, stojí na nejvyšším místě okrouhlá, štíhlá věž, jejíž vnitřní válcový prostor, směre vzhůru plynule se zužující, má s průměru jen 3 metry a je uzavřen stejně silnou zdí, prolomenou jen nejnutnějšími větracími otvory. Protože hřeben je úzký a strmý, běžela okružní zeď, uzavírající kolem věže volnou smyčku, o něco hlouběji ve svahu, takže věž, dosud víc jak 22 metrů vysoká a jak už bylo naznačeno kónická, se zdá ještě mnohem vyšší a štíhlejší než ve skutečnosti je. Jediný vstup do ní byl ve výši 12 metrů nad úrovní dvora na straně odvrácené od šíje. Do věže se vstupovalo portálem překlenutým půlkruhem po dřevěné pavlači a můstku z ochozu hradební zdi. Portál, jehož výklenek měl místo klenby dřevěné pažení, vedl do 2. patra krytého dřevěným stropem, na kamenných konzolách, které nahrazovaly obvyklý ústupek ve zdivu. Také zbylá dvě patra věže i prostory v její spodní části měly jen dřevěné stropy, spojené patrně žebříky, protože po schodišti v tloušťce zdi není stop. Prostor mezi velkou věží a palácem vyplňovaly zčásti ještě dvě menší budovy, dodatečně přistavěné k okružní zdi, z nichž však jen západní věžovitá má ještě zachováno obvodní zdivo. Z přilehlého dvoudílného stavení zbyly už jen sotva znatelné základy. Z paláce, který uzavíral hradní nádvoří na jižní straně, zbyly sice jen necelé čtyři obvodní zdi, ale i ty prokazují leccos z původní stavební struktury. Byla to nevelká budova lichoběžníkového půdorysu, na straně obrácené do nádvoří široká asi 16,5 metrů, na opyši o něco užší (asi 11 metrů) a hluboká 11 metrů. Co je na paláci nejzajímavější, je jeho prostorový tvar. Až do výše ochozu přilehlých hradebních zdí, po jehož cim Program je orientační a vzhledem k vývoji počasí může být aktuálně upraven. Trasy jsou na mapě KČT č. 2 Slavkovský les a Mariánské Lázně a č. 28 Český les – sever.buří se na zdech paláce zachovaly otisky, byly jeho obvodní zdi svislé, v horní části byly však mírně sklopeny dovnitř, takže horní část paláce měla zvenčí kónický tvar. Stavba tedy důsledně zachovává slohové principy typu sasko-hesenského.
Jak se k hradu dostat. Mezi palácem a baštou v jihozápadní části bývala brána s padacím mostem. Cesta ke hradu vedla jako dnes od Černošína pod východní val hradu a obcházela hrad od jihu k padacímu mostu brány. Dnes je tato cesta pohodlnější, neboť vede po zasypaném příkopu a zaoraném valu a vede dál k bývalému panskému dvoru, později proměněném v ovčárnu. Odtud lze vystoupit až na vrchol Vlčí hory.
Černošín
Historickým památkám v obci Černošín dominuje kostel sv. Jiří, který byl v obci připomínán již v roce 1374. Současná barokní kostelní stavba situovaná v centrální části černošínského náměstí byla budována v letech 1711-1736 na půdorysu protáhlého osmiúhelníka s podélným polygonálně uzavřeným chórem, k němuž z jihu přiléhá čtvercová sakristie. V rámci projektu Zpřístupnění turisticky atraktivních lokalit mikroregionu Konstantinolázeňsko byl vybudován v našem městě Infoturistický park. Jeho součástí je informační centrum, odpočinková zóna s osvětleným jezírkem a můstkem, posezení v parkové úpravě a malé muzeum přírody a zajímavostí ve volném prostoru. Infocentrum je otevřeno denně od 09.00 do 19.00 hodin a nabízí prodej pohledů, map a průvodců, kopírování, skenování a veřejně přístupný internet.