Sliby
Sliby – jsou to jen chyby?
Kolikrát v životě jste něco slíbily? Určitě mnohokrát. Kamarádům, přítelkyním, v zaměstnání, dětem. Mnohdy slibujeme to o čem už předem víme, že splnění slibu bude obtížné, někdy neuskutečnitelné, dokonce jsme už určitě každý z nás slíbili něco, co jsme ani splnit nehodlali. Vymáhání splnění slibů je obtížné, někdy je nepříjemné už samotné připomenutí slibu.
Sliby soukromé jsou důležité stejně jako sliby veřejné, které skládají naši zastupitelé, které jsme zvolili přímo nebo prostřednictvím svých volených zástupců, jsou to sliby, které se týkají nás všech, ovšem zároveň jsou to sliby, které nemůžeme vymáhat, dokonce je obtížné tyto sliby jen připomínat.
Nemáte dojem, že slib poslance zní:
Slibuji že svůj poslanecký mandát budu vykonávat ve prospěch svých kmotrů, zájmových skupin, že budu hlasovat podle usnesení svého poslaneckého klubu …
ne, ne, i když se to nezdá, tak opravdu slib poslance i senátora České republiky zní jinak:
Poslanec i senátor na první schůzi komory parlamentu, které jsou členem a které se účastní, skládají tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Tak tohle nám poslanci a senátoři slíbili, bylo by doopravdy užitečné abychom je v případě nesplnění slibu mohli odvolat. Čest v našich očích sice ztratili, ovšem o svůj mandát přesto nepřišli. Níže uvádím přehled slibů, které skládají představitelé státu, je hořce úsměvné promítnout si události poslední doby do těchto slibů, například co nám slíbil předseda vlády Petr Nečas.
Občané
Státní občanství České republiky se nabývá dnem složení tohoto státoobčanského slibu: „Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat všechny zákony a jiné obecně závazné právní předpisy. Slibuji, že budu plnit všechny povinnosti státního občana České republiky.“[1]
Představitelé státu
Poslanec i senátor na první schůzi komory parlamentu, které jsou členem a které se účastní, skládají tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[2]
Prezident republiky skládá při nástupu do funkce do rukou předsedy Poslanecké sněmovny tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[3]
Člen vlády skládá při nástupu do úřadu do rukou prezidenta republiky tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“[4]
Soudce Ústavního soudu se ujímá své funkce složením tohoto slibu do rukou prezidenta republiky: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“[5]
Soudce (i přísedící) skládá do rukou prezidenta republiky (přísedící do rukou předsedy soudu) tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“[6]
Justiční čekatel skládá do rukou předsedy krajského soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že se budu svědomitě připravovat na výkon funkce soudce a že si osvojím zásady soudcovské etiky.“[7]
Přísedící kárného soudu skládá do rukou předsedy tohoto soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“[8]
Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra spravedlnosti tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu při ochraně veřejného zájmu postupovat vždy v souladu s Ústavou a zákony České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, budu respektovat lidská práva, základní svobody a lidskou důstojnost a zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvím v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a to i po skončení výkonu této funkce. Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém životě budu chránit důstojnost svého povolání.“[9]
Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského státního zástupce tento slib: „Slibuji, že se budu řídit právním řádem České republiky, svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního zástupce.“[10]
Veřejný ochránce práv se ujímá výkonu funkce složením do rukou předsedy Poslanecké sněmovny tohoto slibu: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.“[11]
Členové Nejvyššího kontrolního úřadu skládají do rukou prezidenta republiky (prezident a viceprezident) či do rukou předsedy Poslanecké sněmovny (ostatní) tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení.“[12]
BoS
Přehled slibů je z Vikipedie
