Iva Hüttnerová – Obrázky
Iva Hüttnerová – Obrázky
Výstava představuje výběr z bohaté tvorby této herečky a malířky. Známá je rovněž jako moderátorka televizních pořadů Domácí štěstí a Barvy života speciál.
V oblasti výtvarného umění nevytváří jen své půvabné obrazy s osobitým výtvarným stylem, ale navrhovala rovněž kostýmy, jevištní dekorace a plakáty pro různá divadla a televizní pořady.
S malováním koketovala již během studií na DAMU, kdy začínala surrealismem. Tento styl jí však neseděl. Skutečně malovat začala v roce 1973 v Karlových Varech, kde získal své první angažmá v tehdejším Divadle Vítězslava Nezvala. Ve foyeru divadla měla v roce 1974 rovněž svou první výstavu. V Karlových Varech vystavovala později ještě jednou – v galerii U dvou čápů, dnešní Městské galerii.
Dnes má na kontě na dvěstě autorských výstav v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ve Stockholmu a v New Yorku. Její obrazy jsou součástí stálých expozic naivního umění v Paříži a Hamburku a je evidována v zahraničních encyklopediích, například v Japonsku, Francii a Švédsku. Iva Hüttnerová vydala pět autorských knih knihy, ilustrovala řadu dalších knížek od různých autorů a pravidelně vydává oblíbené nástěnné kalendáře.
„Hodně mých obrázků je z časů dávno minulých, kdy jezdilo jen pár aut, dámy nosily klobouk i do mlékárny, cídily rodinné stříbro a větraly pruhované duchny… A jejich jediným cílem bylo učiniti manžela šťastným. Asi bych takhle žít nechtěla a neuměla, ale zdá se mi, že tenkrát čas utíkal pomaleji. Pánové byli galantnější, dámy elegantnější a lidé slušnější. Kousek téhle poklidné atmosféry mi uvízl v duši z dětství u babičky. Možná proto se do téhle doby tak ráda vracím ve svých obrázcích,“ vysvětluje autorka.
Velkou inspirací jsou Ivě Hüttnerové divadlo, kabarety, cirkusy, klauni i herecké kočující společnosti. Jak říká, zkouší občas namalovat také své literární a jiné lásky, lidi, kteří ji zaujali svým dílem i osudem – Boženu Němcovou, Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Emu Destinnovou a další.
„Stejně ráda maluji i uličky staré Prahy s malebnými obchůdky, hospody, nevěstince, hřbitovy, babičky a dědy, osamělé holky, anděly a lásku ve všech jejích podobách. Prostě maluji, co znám, o čem jsem jen slyšela nebo četla, na co myslím, o čem sním a jak nejlíp umím. Možná proto, že nemám výtvarné vzdělání, je pro mě dodnes vzrušující hledat způsob, jak na to. Když se někomu mé obrázky nelíbí, tak nezoufám a pochvala mně i dnes dělá stejnou radost, jako když jsem začínala. Malování dalo mému životu řád, naučilo mě trpělivosti, pečlivosti a často mi pomohlo vymalovat se z trápení a starostí. Maluji jen tehdy, když se mi chce a to je prakticky každý den. Není to pro mě povinnost, ale práce, na kterou se těším,“ vyznává se malířka.