Sto podob a sto let Becherovy vily
Tisková zpráva k VÝSTAVĚ
STO PODOB A STO LET BECHEROVY VILY
Pořadatel: Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje
Místo konání: Interaktivní galerie Becherova vila, Krále Jiřího 9
Zahájení: čtvrtek 3. dubna 2014 v 17 hodin, výstavu uvedou: Jan Samec, ředitel galerie, Ivana Klsáková, kurátorka Becherovy vily
Autoři: Ivana Klsáková, Mgr. Lubomír Zeman
Termín výstavy: 3. 4. – 8. 6. 2014
Otevírací doba: otevřeno denně mimo pondělí 10.00 – 17.00 hodin
Vstupné: 40,- / 20,- Kč
Partneři projektu: Barrandov Studio a.s, Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s., Národní památkový ústav, územní pracoviště v Lokti
Vystavená díla jsou zapůjčena: Barrandov Studiem a.s, Statutárním městem Karlovy Vary, Muzeem Karlovy Vary, Národním technickým muzeem, Domem dětí a mládeže Karlovy Vary a ze soukromých sbírek.
Myšlenková osnova výstavy Sto podob a sto let Becherovy vily je uspořádána jako průřez stoletou existencí budovy z pohledu architektonického i historického. Zároveň je ve výstavě věnován velký prostor všem jejím uživatelům, ať už budovu obývali k jejímu prospěchu či nikoliv.
První výstavní sál se soustředí na atmosféru lázeňského města před první světovou válkou. Stavební boom odstartovaný v průběhu 19. století zasáhl na počátku století následujícího také příslušníky jedné z nejvýznamnějších karlovarských rodin. Gustav Becher, který přispíval k obchodním úspěchům rodinné likérky po třicet let, završil svůj život stavbou noblesního rodinného paláce v karlovarské vilové čtvrti Westend. Stavba moderní vily podle projektu Karla Hellera byla zahájena v roce 1913 a ukončena v květnu následujícího roku. V prvním výstavním sále, který by měl navodit či připomenout náladu prosperujícího lázeňského města na počátku 20. století, bude i řada reálií souvisejících s výrobou Becherovky a především Gustavem Becherem, včetně zcela raritního pohledu do jídelny v Becherově vile během oslav jeho osmdesátých narozenin.
Obsah druhého výstavního sálu je jednoznačně zaměřený na architekturu Becherovy vily, jednak v kontextu karlovarské a evropské architektury, dále se zabývá rekonstrukcí budovy a také Karlem Hellerem a dalšími objekty, které byly v Karlových Varech realizovány dle jeho projektů. Texty k této části výstavy odborně zpracoval historik architektury Mgr. Lubomír Zeman. Velkou zajímavostí bude prezentace jednoho ze dvou dochovaných a zrestaurovaných vitrážových oken ze sbírek Národního technického muzea, drobných technických kuriozit z původního vybavení Becherovy vily ze soukromé sbírky, modelu Becherovy vily a plánů ke stavbě budovy.
Ve třetím výstavním sále je uveden, až pokud dovolují prameny, kompletní výčet dalších uživatelů Becherovy vily od Spolku pro chemickou a hutní výrobu, přes národní správu v poválečných časech, až po současnost. V tomto výstavním sále je nejvíce pozornosti a prostoru poskytnuto působení Domu pionýrů a mládeže, který budovu užíval 36 let, což je pětkrát delší časový úsek, než který v budově strávili původní majitelé. Cílem této části expozice rozhodně není zhodnocení činnosti uvedené organizace v historických souvislostech, ale spíše připomínka nepřeberného množství zájmových kroužků a programů, které Dům pionýrů a mládeže každoročně připravoval od počátku padesátých let do roku 1987 v Becherově vile pro karlovarské děti a mládež. Některé ze zájmových kroužků technických i uměleckých se vypracovaly k mimořádným kvalitám a kontinuálně působí více než 40 let.
Posledním nezanedbatelným momentem, který výrazně ovlivnil především fyzický stav Becherovy vily, je období po roce 1987, kdy byla budova zcela nevyužívaná a devastovaná. Záchranou byl pro Becherovu vilu až počátek 21. století, kdy ji do své správy včetně pozemků získal Karlovarský kraj. Ten inicioval a zafinancoval v letech 2009 – 2011 kompletní rekonstrukci, která citlivě respektovala původní stav z roku 1914. Od počátku bylo programovým záměrem zřídit v budově kulturní centrum pro občany regionu. V budově dnes sídlí Interaktivní galerie Becherova vila, která je pobočkou Galerie umění Karlovy Vary.
Galerie získala pro svou činnost překrásné prostory s perfektním zázemím a už 30.
června 2011 přivítala první návštěvníky. Poslední část výstavy ozřejmí aktivity, nabídku i výsledky výtvarně – naučných programů, které Becherova vila veřejnosti nabízí. Výstava je doplněna interaktivními prvky a hrami, které jsou určeny především dětským návštěvníkům.
Ivana Klsáková
Sliby
Sliby – jsou to jen chyby?
Kolikrát v životě jste něco slíbily? Určitě mnohokrát. Kamarádům, přítelkyním, v zaměstnání, dětem. Mnohdy slibujeme to o čem už předem víme, že splnění slibu bude obtížné, někdy neuskutečnitelné, dokonce jsme už určitě každý z nás slíbili něco, co jsme ani splnit nehodlali. Vymáhání splnění slibů je obtížné, někdy je nepříjemné už samotné připomenutí slibu.
Sliby soukromé jsou důležité stejně jako sliby veřejné, které skládají naši zastupitelé, které jsme zvolili přímo nebo prostřednictvím svých volených zástupců, jsou to sliby, které se týkají nás všech, ovšem zároveň jsou to sliby, které nemůžeme vymáhat, dokonce je obtížné tyto sliby jen připomínat.
Nemáte dojem, že slib poslance zní:
Slibuji že svůj poslanecký mandát budu vykonávat ve prospěch svých kmotrů, zájmových skupin, že budu hlasovat podle usnesení svého poslaneckého klubu …
ne, ne, i když se to nezdá, tak opravdu slib poslance i senátora České republiky zní jinak:
Poslanec i senátor na první schůzi komory parlamentu, které jsou členem a které se účastní, skládají tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Tak tohle nám poslanci a senátoři slíbili, bylo by doopravdy užitečné abychom je v případě nesplnění slibu mohli odvolat. Čest v našich očích sice ztratili, ovšem o svůj mandát přesto nepřišli. Níže uvádím přehled slibů, které skládají představitelé státu, je hořce úsměvné promítnout si události poslední doby do těchto slibů, například co nám slíbil předseda vlády Petr Nečas.
Občané
Státní občanství České republiky se nabývá dnem složení tohoto státoobčanského slibu: „Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat všechny zákony a jiné obecně závazné právní předpisy. Slibuji, že budu plnit všechny povinnosti státního občana České republiky.“[1]
Představitelé státu
Poslanec i senátor na první schůzi komory parlamentu, které jsou členem a které se účastní, skládají tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[2]
Prezident republiky skládá při nástupu do funkce do rukou předsedy Poslanecké sněmovny tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[3]
Člen vlády skládá při nástupu do úřadu do rukou prezidenta republiky tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“[4]
Soudce Ústavního soudu se ujímá své funkce složením tohoto slibu do rukou prezidenta republiky: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“[5]
Soudce (i přísedící) skládá do rukou prezidenta republiky (přísedící do rukou předsedy soudu) tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“[6]
Justiční čekatel skládá do rukou předsedy krajského soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že se budu svědomitě připravovat na výkon funkce soudce a že si osvojím zásady soudcovské etiky.“[7]
Přísedící kárného soudu skládá do rukou předsedy tohoto soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“[8]
Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra spravedlnosti tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu při ochraně veřejného zájmu postupovat vždy v souladu s Ústavou a zákony České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, budu respektovat lidská práva, základní svobody a lidskou důstojnost a zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvím v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a to i po skončení výkonu této funkce. Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém životě budu chránit důstojnost svého povolání.“[9]
Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského státního zástupce tento slib: „Slibuji, že se budu řídit právním řádem České republiky, svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního zástupce.“[10]
Veřejný ochránce práv se ujímá výkonu funkce složením do rukou předsedy Poslanecké sněmovny tohoto slibu: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv.“[11]
Členové Nejvyššího kontrolního úřadu skládají do rukou prezidenta republiky (prezident a viceprezident) či do rukou předsedy Poslanecké sněmovny (ostatní) tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení.“[12]
BoS
Přehled slibů je z Vikipedie
